Dyslpazie
se může projevit na všech kloubech, u labradorů bývá nejčastěji pozorována u kloubu kyčelního (DKK) anebo u kloubu loketního (DKL). Stav kloubů je možné zjistit rentgenem, který vyhodnocují pro potřeby uchovnění vybraní veterinární lékaři, schválení chovatelskými kluby.
DKK
Je dalším z onemocnění, dispozice pro které je u labradorských přenášena geneticky. Jedná se o nesprávné postavení hlavice kloubu vůči kloubní jamce, o jakési vyskočení kloubu z jamky. U psa, který si vlohu pro vytvoření nese se tedy může projevit snáze než u jedince, který vlohu nemá. Zda se nemoc projeví však závisí ve velké míře i na tom, jak je pes už jako štěně zatěžován a krmen.
Míra dysplazie se hodnotí písmeny, nejlepší výsledek je nedysplatický (A = 0), následuje přechodná forma (B = 1), všechny ostatní výsledky jsou už dysplatické (dělící se dále na C, D, E = 2, 3, 4). Někdy jsou samotné kosti v pořádku (0/0), ale kloub je volný a vyvíjí se artróza. I tento stav je posuzován jako dysplatický, stupeň DKK 2.
Genetická dispozice: Na stránkách např. Vetcentra Stodůlky je uveden výsledek výzkumu, podle kterého: "Hlavní roli při vzniku DKK hraje dědičnost. Bylo zjištěno, že při křížení dvou negativních jedinců (bez DKK) je podle různých výzkumů v průměru 26% (16 - 43 %) pravděpodobnost, že jejich potomek bude mít pozitivní nález. Při páření jednoho pozitivního (nemocného) a jednoho negativního (zdravého) jedince je to až 48 % (25 - 62%), u dvou pozitivních rodičů pak je 77% (46 - 93%) pravděpodobnost postiženého potomka. Při zvyšujícím se stupni DKK u rodičů roste statisticky četnost a stupeň postižení i u potomků, bez ohledu na to, nese-li vadné geny otec nebo matka."
K některým dalším vlivům, které mohou k rozvoji dysplazie přispět patří:
Rychlost růstu štěněte - která závisí hlavně na energii, která je dodávána v krmivu. Vyšší hmotnost štěňat může přispět k rozvoji DKK, také nerovnoměrný růst kostí a šlach a svalů vede k abnormálnímu vývoji kostí a kloubů, které jsou nadměrně zatíženy hmotností. Velmi důležité je také správné složení krmiva pro štěně, nadbytek energie v krmivu, nedostatek bílkovin a nadbytek vápníku mohou opět vést k rozvoji DKK. Poměr vápníku a fosforu by měl být udržen v poměru 1,3 - 2:1. Vliv má rovněž vitamín C, který je důležitý pro syntézu kolagenu a tím i tvorbu kostní tkáně. Také předávkování vitamínem D není vhodné.
Zátěž by měla být rozumná. Příliš velká zátež může vést k opotřebení kloubů a ke dřívějšímu projevu nemoci, na druhou stranu pohyb v přispívá ke zpevnění vazů, které udržují kloub v kloubní hlavici. Stejně jako u všeho je tedy i tady nejlepší řídit se heslem "všeho s mírou" a nalézt takový režim pohybu, který psa nepřetíží, přitom ho ale udrží v dobré kondici. Vynikající z tohoto pohledu je plavání ve vodě (ne dlouhodobé v ledové vodě), naopak nedoporučuje se dlouhodobý běh po tvrdém povrchu, např. po betonu - minimálně do věku 6 měsíců by štěně nemělo běhat vedle kola ani příliš intenzivně trénovat. Také by se štěně nemělo dlouhobobě pohybovat po kluzkém povrchu, lépe je zajistit měkký, neklouzavý.
Více informací o DKK můžete najít např. na těchto stránkách.
DKL
Dysplazie loketního kloubu je komplexní onemocnění, jehož podkladem je osteochondróza - defekt v kostnatění chrupavky v rostoucí kosti (viz článek Osteochondróza u psa). Dysplazie lokte je souhrnný název pro 4 různé patologické stavy, podrobněji popsané např. na stránkách veterinářní kliniky Písek.
Obvyklým příznakem u dysplazie lokte je kulhání, vytáčení postižené končetiny od těla, případně úplné nezatěžování postižené končetiny. Příznaky mohou být zaznamenány již ve 4 měsících stáří. Většina pacientů prochází v období od 6 do 12 měsíců stáří periodou několika týdnů, kdy jsou příznaky nejhorší. Po uplynutí tohoto období se většinou příznaky zmírní, nicméně přetrvávají permanentně. S postupujícím věkem probíhají v dysplastickém kloubu artrotické změny (vzniká artróza). Artróza je příčinou permanentní bolestivosti, vede ke snížení pohyblivosti kloubu a nutnosti podávat léky proti bolesti. Dysplazie loketního kloubu je proto v neřešených případech příčinou celoživotního hendikepu u nemocného psa. Pokud se tedy problém včas diagnostikuje, řadě pacientů může chirurgické řešení výrazně zmírnit potíže a velkému množství pacientů odstraní potíže zcela.
I zde vedle dedičné vlohy hraje velkou roli zátěž a i krmení psa ve štěněcím věku. Bylo například zjštěno, že překrmování v období rychlého růstu s nadměrným přísunem vápníku v krmné dávce společně s přetěžováním velmi zvyšují pravděpodobnost výskytu této vady. Ke kvalitním krmným směsím není tedy nutná a ani vhodné přidávat ještě další minerální doplňky výživy.